Pondělí 26. února 2024, svátek má Dorota
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 26. února 2024 Dorota

Největší cestovatelsko-turistické dobrodružství? Děti v autě!

13. 09. 2013 11:01:26
Když je člověk jednou strejda dvou capartů, který se musí sem tam dopravit dál než do obchoďáku, do školky nebo za babičkou a dědou, musí při společných cestách zvolit tu správnou strategii. Předně mě nikdy dřív nenapadlo, co se ze zadního sedadla auta začne ozývat hned za první zatáčkou. A to ať se přemísťujeme kamkoliv. "Kdy už tam budem?" Rychlý pohled do očí sestry...ano, krčí rameny a znale se usmívá na znamení, že takto to vypadá pokaždé. S humorem zdvíhám oči vzhůru a uvědomuji si, že mám celou sestřinu bandu v autě. Jedu ještě opatrněji než jindy. Soustředím se na řízení a patovou diskusi nechávám na zasloužilé matce.

"Říkala jsem vám, že to je daleko, je lepší se vyspinkat.", slyším sestru uklidňovat situaci. Po vysvětlení, že až budeme na místě tak to poznají, projedeme lesem a na kopci po levé straně stojí kravín. „Kluci, kravičky dělají tak a onak, spinkají tam, místo postýlek mají stání, místo matraček slámu a peřinky nepotřebují. Mají tam teplíčko jako v pokojíčku." zní komentář našeho nově zvoleného cestovního průvodce. No a po takovém rozhovoru vytasí šéf rodiny skutečně funkční zbraň: zacpávádla dětského mluvení. Nakrájená jablka a okurky však nefungují tak, jak jsem očekával. Zjišťuji, že skutečným kalibrem je lízátko nebo ještě lépe čokoládové vajíčko s hračkou. Takže tolik začátek cesty, která pro mě byla křestem v dlouhém cestování s dětmi. Překvapilo mě, kolik energie jsou děti schopny vydat, i když nemůžou běhat a dřepí v autosedačce. Neuvěřitelné.

Jedeme něco málo přes tři hodiny. Jestli jsem si někdy myslel, že cesta zahrnující i naší D1, je na soustředěnou jízdu to nejhorší, mýlil jsem se. Po předčasném probuzení dvou malých bráchů to byly stále dokola jdoucí otázky... "To je ten lesík?", "To je ten kravín?", "Mámo, máš něco na papání?" nebo "Hrozínky neeee! Něco jinýho." Když jsem sestře kývl na to, že ji s dětmi odvezu na pozdní dovolenou k moři, netušil jsem, že takhle dlouhá cesta s dětmi se může proměnit v samostatnou sportovní disciplínu. A vyžadované dovednosti? V podstatě takový trojboj: trpělivost, soustředění a respekt.

Od té chvíle jsem si říkal, jak zvládneme těch 1000 km na Makarskou riviéru? Ne už ani tak kvůli nekonečnému množství otázek týkajícího se všeho v dohledu. Spíš jsem si říkal, že to pro ně musí být otravné, únavné a k nevydržení.

Plánovač trasy říká 10 hodin jízdy - když to půjde dobře. To nemůžeme přežít. A to je nutnéýještě překlad: 10 hodin jízdy s tím živým nákladem na zadní sedačce znamená 12, 14, 16 nebo i víc hodin? Počítám do toho nutné i dobrovolné přestávky a ohled na možné záludnosti cesty a počasí.

Ještě před cestou si pokládáme zásadní otázku, kdy vůbec vyjet, když nás na místě ubytují po poledni. Vyjedeme v noci? Zařídíme si nocleh cestou? Jako hlavní řidič se musím na cestu pořádně připravit a prospat se. Protože nevím do čeho jdu a za celou cestu i sestřinu rodinu přebírám veškerou zodpovědnost, omluvím se tři dny před odjezdem z práce i z obvyklých sportovně-pivních setkání s přáteli. Vím, jak se to může náhodně protáhnout a veškerá přprava na cestu by byla ta tam. Raději plánuji cestu a probírám se mapou kvůli zastávkám. Opět se dostávám k tomu, kdy vlastně vyrazíme.

Varianta 1. Vyjet někdy po půlnoci. Bojím se, že sestra nebude chtít děti tahat uprostřed noci z postele. Místo toho mě však varuje, že hrozí spíš situace, kdy děti budou mít tu hlavní odpočinkovou část spánku za sebou. Což v reálu znamená, že místo plánovaných spících beránků bychom na zadních sedadlech měli párek probuzených raubířů. Tuto variantu jsem tedy zavrhl.

Varianta 2. A co vyjet o den dřív a někde cestou přespat? Dobrý nápad, ale ne pro sestru, která 6 let nevytáhl paty z republiky a největší dobrodružství pro ni znamená zamluvit si dovolenou na místě, které doporučili kamarádi. Možná příští rok. Nenadchlo ji ani hledání na internetu a váhání, co, kde, jak, za kolik zvolit. A hledat místo jednoho cíle dva....tak bez toho by se prý taky obešla. Sám jsem byl poprvé a naposledy v Chorvatsku s rodiči v pubertě, takže jsem si orientační smysl procvičoval jízdou bez navigace. Dojel jsem tímhle způsobem i na vzdálenější a neznámější místa, než je Čechy milovaná chorvatská pláž.

Varianta 3. Nakonec ta naše. Vyjedeme odpočatí po odpoledním spánku mě a dětí. Kdy naposledy jsem se mohl beztrestně válet odpoledne v posteli? Nápad s dovolenou se mi začal zamlouvat. Tak nějak za 3 hodiny budeme pod Vídní, za chvíli na to dáme večeři. Zároveň jde o čas, kdy sestra obvykle kluky ukládá a my vyrážíme na tu nejdelší část putování.

A jak to dopadlo? Všechno klaplo, kromě větru, žádný zádrhel. Vítr byl takový, že na dálnici byla rychlost omezena na 60 km/h. Zkušení vědí, že moře bylo blízko a i časově to vycházelo. V půl čtvrté ráno jsme už skutečně potřebovali šlofíka. Sestra kolegiálně také nespala, což bylo logické. Hlídala mě i děcka. Za hodinu a půl opadl vítr i únava a mohli jsme pokračovat.

A co děti? Nakonec geniální. Strejda i máma si stihli odpočinout dřív, než přišla nová ranní smršť otázek. Mimo jednoho probuzení spali až do následující snídaňové zastávky na dálnici - poslední před jejím opuštěním. Odpočívadlo s prolézačkami se už opravdu hodilo. Pauza byla naplánovaná jen tak, aby si kluci stihli pohrát na tom hřišti. No a pak jsme něco po deváté byli u moře. Mezitím už sestra s klukama očuchávala zdejší vzduch a vyhlížela moře. A to je naštěstí nezklamalo: slané, šumějící a se spoustou světla a tepla. Ne jako u nás posledních pár dní před odjezdem.

Sestra by si sice určitě dala líbit odpočinek a relaxaci, ale leda ve snu. Čekala nás dovolená s dětmi. Já jsem si sice domluvil nějaký ten výšlap do kopců v okolí, ale jinak jsem byl s nimi. Překvapilo mě, jak to s těma klukama rychle uteklo. I přes aktivní dny jsme si všichni dostatečně odpočali na cestu zpět i na další období roku, kdy malé brášky čeká školka a nás velké sourozence práce... A příští rok? Chtějí jet znovu. Už žádné sezení doma. A tak to má být. Třeba to bude zase příležitost pro moje další dobrodružství. Pro mě je to každopádně zajímavá forma adrenalinu, když nejedu sám nebo s přáteli cestovateli. Děti si příště prostě musí ověřit, jestli moře zůstalo slané.

Autor: Adam Toman | pátek 13.9.2013 11:01 | karma článku: 10.47 | přečteno: 583x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Cestování

Martin Faltýn

Když prvně na Západ, tak do USA - 8

Během měsíčního pobytu v USA na přelomu roků 1991/92 mne čekalo nejedno překvapení. Tentokrát to byla mimo jiné přímo exkurze do Pentagonu!

26.2.2024 v 8:08 | Karma článku: 6.64 | Přečteno: 141 | Diskuse

Pavla Drahoňovská

Sardinie - 8. závěrečná část

Tento díl je především o nádherné procházce Florencií za svítání, kterou jsme nemohli opomenout při zpáteční cestě ze Sardinie. Také představím co jsem si autentického přivezla z ostrova domů.

26.2.2024 v 2:27 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 75 | Diskuse

Marcel Burkert

Bologna a Ravena. V regióne Emilia-Romagna.

Bologna je so svojimi 404 tisícmi obyvateľov 7. najväčším talianskym mestom, a to za šiestym Janovom (679 tisíc) a pred ôsmou Florenciou, ktorá má len o jednu tisícku menej obyvateľov ako ona - Bologna.

25.2.2024 v 22:36 | Karma článku: 8.15 | Přečteno: 111 | Diskuse

David Ondrejkovič

Jak jsem nabíjel elektromobil

Předem odrazuji všechny hatery elektromobility - tento článek NENÍ o tom, že elektromobilita je špatně, ale snaží se jen tepat do běžného malého českého (ale i polského) šlendriánu.

25.2.2024 v 11:08 | Karma článku: 30.44 | Přečteno: 6117 |

Jan Vaverka

Bolívie - 2. díl: Z pustiny k Salar de Uyuni

Vesnice a slaný hotel byli trochu jako zjevení. Jestliže minule to bylo o poušti, živlech a kopcích v dáli, nyní se svět zazelená a objeví se skaliska.

23.2.2024 v 8:20 | Karma článku: 10.89 | Přečteno: 125 | Diskuse
Počet článků 8 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 919
Jsem cestovatel, fotograf a konstruktér létajících modelů. Ve všem jsem ryzí amatér, ale o to větší radost mi to přináší. Obdivuji Šimánka a čtu Formánkovy cestopisy.

Útok moukou byl podvod. Bendigovi hrozí trest, že úřady zaměstnal zbytečně

Zpěvák Jan Bendig se nestal obětí útoku moukou, jak sám všude rozhlašoval. Celou událost s „pachatelem“ ve skutečnosti...

Dcera Vladimíra Ráže žije bez ruky. Protézu odložila po dvaceti letech

Veronika Rážová (43) je dcerou slavného českého herce Vladimíra Ráže. Narodila se bez levé horní končetiny. Za hendikep...

Bufet v Českém Krumlově se stal přes noc hitem. Zaujal řízkovým chlebíčkem

Fotografie chlebíčku na řízku obletěla na sociálních sítích během středečního dne téměř všechny skupiny. Tuto...

Jak uspokojit ženu? Odborníci vědí, jak na to. A za pokus to rozhodně stojí

„Přestože jsem po třicet let zkoumal ženskou psychiku, nejsem s to odpovědět na velkou, dosud nezodpovězenou otázku, co...

Známé tváře kritizují Michala Novotného. Nejsem homofob, brání se herec

Na Michala Novotného se na sociálních sítích snesla vlna kritiky. Herec v rozhovoru pro týdeník Téma mimo jiné řekl, že...